"Tak jste prý zase na chvíli tam, kam nepatříte" ozvalo se na chodbě Tomuelova klubu. To známý rádoby vtipný glosátor Stanley Wolf pokřikoval závistivě na prezidiálního. "To se zase nasmějeme, až půjdou Dřeváci dolů bez bodu", pokračoval ten myslitel Všehomíra. "Ach jo...." povzdechl si Tomuel a ani se neotočil aby dal najevo, že vnímá invektivy tohoto rozpolceného zoufalce.

Lidé jsou všelijací. Moudří, ale i hloupí. Přející a taktéž závistiví. Vyrovnaní a logicky tedy i rozpolcení. My ve Woodfoot si rozhodně nelámeme hlavu nad slovy těch, co nám nevěří. Mohou mít pravdu. Také se ale mohou mýlit. Konec minulé sezóny už donutil majitele velmi šetřit, pracovat půl sezóny v mínusovém rozpočtu nebylo zcela jednoduché a tak se vše muselo obejít bez posil.
Mít před sebou ještě tak 3 hrací termíny, asi by šla na trh i opora brány De Paulis a to Tomuelovi vhánělo na čelo vrásky. Stačilo už i to, že se musel zbavit nadějného italského gólmana, který v 19 letech měl slibné výkony. Sázka na mix mládí versus zkušenost bude jedinou možností jak se poprat o setrvání ve III.lize. Ponocování nad změnami taktiky, čtení soupeřových zápasů, příspěvky do všech okolních kostelů a charit s přáním modlení se za výdrž hráčů a minimální marodku.
" zdravím přátelé...." zaznělo hned ve dveřích, když Tomuel vešel do pracovny. "Nebude to sranda, ale to víme, že?" ani se u toho neusmál. "Kdo se bojí nesmí do lesa, natož do III. ligy" ... chvíle ticha a nepochopení... " A tak dlouho se chodí se džbánem za rozhodčím, až se v III.lize zůstane" a to se už smáli všichni, Kéž bychom měli důvod smát se i na konci sezóny.