Trenérem a otcem na plný úvazek

2018-10-05 09:20

Dnes jsme s naším rozhovorem zavítali za hlavním trenérem našeho týmu, panem Rudolfem Pořízkem. Na následujících řádcích se dočtete něco málo o stylu práce, ale také něco málo ze života našeho hlavního trenéra.
Reportér: Dobrý den trenére! Jsme moc rádi, že jste si na náš našel chvilku ve Vašem jistě nabitém programu.
Rudolf Pořízek: Dobrý den i Vám! Jsem moc rád, že jste se za mnou zastavili a je mi vždy milou povinností se podělit o své dojmy a zážitky s Vaší redakcí.
R: Trenére, jak jste prozatím spokojen s průběhem sezóny?
RP: Musím říct, že jsem velice spokojen, nemáme ve svých výkonech znatelné výkyvy, zdravotní stav hráčů je na výborné úrovni, za což vděčíme naším skvělým fyzioterapeutům a lékařům, celkově se hra posunula přesně tam kam jsme chtěli, tzn. moderní ofensivní pojetí, se zdravou dávkou "agrese" a snažení se o celoplošnou kontrolu hry s jakýmkoliv soupeřem.
R: To zní vskutku zajímavě. Rozveďte nám prosím pojmy "zdravá dávka agrese" a "celoplošná kontrola hry".
RP: Snažíme se o dominanci na všech částech hřiště, tzn. při zakládání útoku a jeho samotné realizace se snažíme konstruktivně pracovat s míčem prakticky již od brankáře, pokud je v tu chvíli součástí, jemnou techniku při práci s míčem vyžadujeme po všech členech sestavy a je zcela jedno, jestli jde o post středního obránce, či útočníka. Naše tréninky jsou na tohle extra zaměřené a specializované. No a co se týká defensivní práce, při ztrátě míče se ihned celá jedenáctka snaží na soupeře vyvíjet silný tlak a nutit jej k většímu počtu chyb s onou zdravou dávkou agrese. Zde je nutností naprostá souhra, vysoká dynamika pohybu a schopnost doplňovat post za post v případě potřeby. Na těchto aspektech pracujeme poslední 2 sezony opravdu hodně a myslíme si, že jsme tento systém dostali do krve všech "starobrněnských válečníků". S tím vším jde ruku v ruce i provázanost na juniorku a mládežnické kategorie, kde prosazujeme naprosto stejnou filozofii. Ne nadarmo patří naše mládež k nejlepším v republice a generujeme dostatek talentů, z nichž především v minulosti řada hraje v zahraničních klubech. Z těch současných určitě je třeba zmínit odchovance Standu Klimáčka, který je dnes pevnou součástí A-týmu v 18-ti letech a věříme, že z něj vychováme elitního střelce.
R: Je opravdu vidět, že z Vás čiší odhodlání a správný zápal, když mluvíte o týmové filozofii. I samotní hráči ve svých rozhovorech často zmiňují, že dokážete týmu psychologicky vše vštípit tak, že každý přesně ví, co se od něj očekává a jaká je jeho role v týmu...
RP: Já si na tomto zakládám. Neustálá dennodenní komunikace s každým členem týmu a tím nemyslím jen hráče, je pro mě naprostou alfou a omegou celého koučování. Hodně chodím na inspekční prohlídky a konzultace na tréninky mladších kategorií, kde s trenéry probíráme vše kolem tréninků a neustálého zdokonalování veškerých procesů související s vývojem mladých hráčů. To stejné platí i u majitele p. Smrčka. Není prakticky den, abychom něco nekonzultovali, či neprobírali. On je hodně zapáleným majitelem a sám má fotbal od útlého veku v krvi, takže to ani jinak nejde. Jsem tu prostě pro každého člena týmu a je jedno, či to bude 16-ti letý dorostenec, údržbář stadionu, či člen A-týmu :-).
R: Opravdu to vše z Vás srší na každou stranu. Ale asi tomu pomáhá také to, že jste sám hrál aktivně fotbal na slušné úrovni, že ano?
RP: Nooooo, na slušné úrovni. Těch pár zápasů ve 2.lize...Především jsem u fotbalu od 5-ti let, prošel jsem za tu dobu spoustou týmů a organizací. Hrál, trénoval a spolupracoval s různými lidmi a myslím si, že jsem měl i na nižších úrovních celkově štěstí, protože jsem za svůj život potkal a učil se od výborných lidí a i díky nim jsme tam, kde jsem, za což jim budu vždy děkovat.
R: s aktivní kariérou jste ale skončil relativně brzy, když Vám bylo něco přes 34 let.
RP: Ano, máte pravdu, ale vstoupilo do toho několik aspektů. Těžké zranění, které jsem měl 2 roky před, rodina a také čím dál tím vyšší touha začít trénovat, jelikož jsem věděl, že jako hráče už mě žádný posun nahoru nečeká, ba naopak.
R: Zmínil jste rodinu. Povězte nám něco o ní...
RP: Musím říct, že i tady jsem měl obrovské štěstí. Mám úžasnou a chápavou ženu a dvě malé děti, kluka a holku. Kluk má 6 let a už válčí za přípravku tady u nás, holka má necelý rok a není den, aby mi nedělala celá moje rodin radost. Opravdu bych tohle přál každému, dělat práci, co ho baví, mít šťastnou a spokojenou rodinu a krásný život.
R: Takže doufáte, že synek se "potatí". A co dcerka, co myslíte?
RP: Já doufám, že bude mnohem lepší jak já, ale to asi doufá každý otec. Teď vážně, základem je, aby byly obě děti, zdravé, šťastné a spokojené a je teď úplně jedno při jaké činnosti. Když to bude ve fotbale, tím lépe a budu moct synkovi předat vše co umím a znám. Co se týče dcerky, u té je teď těžké cokoliv říct, protože je opravdu malá a její největší starostí je nás nenechat v noci vyspat :-))).
R: Trenére, já Vám mnohokrát děkuji za Váš čas, milé povídání a do budoucna Vám přeji jen to nejlepší při všem co děláte, ať to bude s "válečníkama" na hřišti, nebo jakákoliv činnost s Vaší skvělou rodinou. Děkuji a někdy zase nashledanou.
RP: Bylo mi velkou ctí s Vámi tento rozhovor dělat, kéž by byly všechny takové. A mnohokrát děkuji za přání. I já se budu těšit zase příště. Nashledanou.

Nová sezóna, nové výzvy

2022-08-02 10:22

Trenérem a otcem na plný úvazek

2018-10-05 09:20

Tisková konference - změna loga a prezentace týmu

2016-08-01 14:45

Na slovíčko s majitelem

2008-08-29 10:39